Právo je obor, v němž jsou velmi často užívány latinské výrazy. Některé jsou používány proto, že jimi lze jednoduše vyjádřit skutečnost, kterou by bylo třeba v českém jazyce složitě opisovat a takové výrazy jsou často přejímány i širší veřejností. V jiných případech, zejména advokáti používají latinské obraty, aby svým klientům dokázali, že opravdu vystudovali vysokou školu a že hájit jejich zájmy není nic jednoduchého. Z tohoto důvodu se pak některá soudní jednání stávají spíše divadlem určeným pro neprávníky, než konstruktivním řešením sporu. Latinských právnických výrazů jsou stovky, u většiny z nich však ani zkušení právníci neznají jejich přesný význam a proto se nepoužívají. V následujícím článku jsou uvedeny latinské termíny, které jsou nejčastěji používané v trestním řízení.
abberratio ictus – zasažený omylem; výsledek jednání pachatele nastane u jiného objektu, než pachatel předpokládal (střílel na lišku, trefil Maryšku)
abolice – zastavení trestního řízení na základě milosti prezidenta republiky (obecně zrušení, zproštění)
abusus – zneužívání, nadužívání; nejčastěji používáno ve spojení s alkoholem nebo jinými návykovými látkami
ad hoc – jen za tím účelem (např. jako znalec je přibrána do řízení osoba, která není zapsána v seznamu znalců, ale pro své odborné kvality byla přibrána pouze pro účely jednoho řízení, tedy ad hoc)
adhesní řízení – součást trestního řízení, řízení o náhradě škody způsobené trestným činem
ex offo (ex officio) – z úřední povinnosti, nejčastěji používáno ve spojení obhájce ex offo, tedy obhájce ustanovený soudem z úřední povinnosti
alibi – jinde (doslovně přeloženo), používáno jako důkaz, že podezřelý nemohl spáchat trestný čin, neboť nebyl na místě činu
amnestie - hromadné prominutí trestu, případně hromadné zastavení trestního stíhání
assessor – přísedící
autorememedura – oprava vadného rozhodnutí přímo orgánem, který jej vydal
benficium cohaesionis – dobrodiní souvislosti; uplatňuje se v odvolání – byl-li na základě odvolání změněn rozsudek ve prospěch obviněného z důvodu, který prospívá i dalším obviněným, kteří v té věci odvolání nepodali, musí být rozsudek změněn i ve prospěch těchto dalších obviněných i bez jejich odvolání
bona fide - v dobré víře, v dobrém úmyslu (opakem je mala fide – ve zlém úmyslu, nepoctivě)
contra bonos mores – proti dobrým mravům
contra legem – proti zákonu, v rozporu se zákonem
corpus delicti – věc doličná, věc získaná přímo z místa činu, mající schopnost sloužit jako důkaz o trestném činu
crimen – zločin, vina, ale také obvinění, obžaloba
culpa – vina, provinění, zavinění
de facto - ve skutečnosti, dle skutečnosti
de iure – podle práva
in dubio pro reo – v pochybnostech ve prospěch obviněného (nelze-li odstranit pochybnosti, týkající se otázek viny obviněného, je třeba rozhodnout pro obviněného příznivěji
ius – právo
JUDr. – doktor obojího práva, myšleno světského i církevního (iuris utriusque doctor), dnes spíše doktor veškerého práva (iuris universae doctor)
justice (iustitia) - spravedlnost
kauce (lat. cautio) – záruka
kauza (causa) - příčina, důvod nebo právní případ
kauzální nexus – příčinná souvislost
kodex (lat. codex) – sbírka předpisů, zákoník
modus operandi - způsob provedení; je to jeden ze způsobů, jak podle způsobu provedení trestné činnosti vytypovat pachatele, který se obdobným způsobem trestné činnosti dopouštěl již v minulosti
ne bis in idem - ne dvakrát o tomtéž – základní zásada trestního práva, podle níž nikdo nemůže být dvakrát odsouzen za totéž jednání
norma - pravidlo, právní předpis
novela – právní předpis, který mění nebo doplňuje předchozí právní předpis
nulla poena sine lege – není trestu bez zákona, tj. lze uložit jen takový trest, který je připuštěn zákonem
nullum crimen sine lege - není trestného činu bez zákona, tj. trestným činem je jen takové jednání, které je za trestný čin zákonem označené
precedent (lat. praecedens) – předchozí rozsudek, který je závazný pro další rozhodnutí ve stejných věcech (v České republice neplatí precedenční právo, přesto soudy nižších stupňů využívají při svém rozhodování již vydané rozsudky soudů vyšších stupňů, tzv. judikáty)
presumpce (lat. praesumptio) – předpoklad, nejčastěji se používá spojení presumpce neviny
