Postavení poškozeného v trestním řízení má osoba, které byla trestným činem, jenž je v daném řízení projednáván, způsobena újma. Zákon výslovně stanoví, že musí jít o újmu na zdraví, majetkovou škodu, morální škodu nebo jinou škodu. V každém případě však musí jít o újmu, která vznikla přímo jednáním pachatele nebo v bezprostřední souvislosti s takovým jednáním. Pokud vám tedy někdo vykrade chalupu, máte v daném řízení postavení poškozeného. Toto postavení poškozeného ale již nemá člověk, který v podezřelé zastavárně koupí malovanou truhlu, jež byla z vaší chalupy ukradena a kterou posléze vydal policii, aby vám mohla být vrácena. Takový člověk tedy není poškozeným v trestním řízení a svůj požadavek na náhradu škody, která mu vznikla zaplacením za kradenou věc, musí uplatňovat v občanskoprávním řízení. Práva poškozeného také nemůže vykonávat spoluobviněný (např. jsou obviněni dva pachatelé, kteří se vzájemně poprali – v takovém případě po sobě nemohou v trestním řízení požadovat náhradu škody na zdraví či poškozených věcech).
Každý poškozený má v průběhu trestního řízení právo podávat návrhy na doplnění dokazování, může (za splnění dalších podmínek) nahlížet do spisu, má právo zúčastnit se hlavního líčení u soudu prvního stupně i veřejného zasedání konaného o odvolání, a rovněž se může před skončením řízení k věci vyjádřit. Poškozenému rovněž přísluší právo odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ovšem pouze do výroku o náhradě škody. Poškozený tedy nemůže napadnout odvoláním výroky týkající se viny, trestu či ochranného opatření. Uvedená práva má poškozený i tehdy, byla-li mu již obviněným nebo jinou osobu (např. pojišťovnou) škoda nahrazena. Poškozený má rovněž právo nechat se v trestním řízení zastupovat zmocněncem, kterým může být i advokát. V případech, kdy v jednom řízení vystupuje větší počet poškozených (stovky či tisíce), může soud dokonce rozhodnout, že poškození jsou povinni nechat se zastupovat společnými zmocněnci, kterých v rámci jednoho řízení může být nejvíce šest.
Poškozený může rovněž částečně ovlivnit to, zda pachatel trestného činu bude odsouzen. Pokud je totiž poškozený v blízkém příbuzenském nebo podobném vztahu k obviněnému, je u zákonem přesně vyjmenovaných trestných činů třeba k trestnímu stíhání obviněného souhlas poškozeného. Pokud tedy např. vnuk obere babičku o její důchod a babička nedá souhlas s trestním stíháním, tak to tomu vnukovi projde a může čekat do příštího měsíce, až pošťačka přinese další peníze. Dalším způsobem, jak může poškozený ovlivnit trestní stíhání, je jeho vyjádření k otázce narovnání. U některých trestných činů může soud nebo státní zástupce schválit narovnání. To mj. předpokládá, že obviněný nahradí škodu a složí přiměřenou částku na obecně prospěšné účely (blíže viz tento článek). Pokud ke schválení narovnání dojde, trestní stíhání se zastaví a obviněný tedy nemůže být odsouzen. K takovému postupu však může dojít pouze se souhlasem poškozeného.
Z hlediska poškozeného je však zřejmě nejpodstatnější, že má právo navrhnout, aby v odsuzujícím (tedy nikoliv ve zprošťujícím) rozsudku byla pachateli uložena povinnost nahradit způsobenou škodu. Tím se poškozený může vyhnout zdlouhavému uplatňování nároku na náhradu škody v občanskoprávním řízení či placení soudních poplatků a dalších výdajů souvisejících s uplatňováním nároku v občanskoprávním řízení. I v trestním řízení je však třeba, aby požadavek na náhradu škody byl uplatněn řádným způsobem. Zejména je třeba, aby poškozený přesně vyčíslil částku, kterou po obviněném požaduje. V této otázce jsou poškození velice často nepřipraveni a pak uvádějí, že by chtěli „asi tak 20.000,- Kč“ a podobně. Takovému požadavku pak samozřejmě nelze vyhovět.
Uplatnit požadavek na náhradu škody může poškozený kdykoliv v průběhu trestního řízení, nejpozději však před tím, než soud při hlavním líčení začne provádět dokazování. Při takovém hlavním líčení jsou poškození o svém právu uplatnit nárok na náhradu škody soudem poučeni. Pokud ho do té doby neuplatní, nemůže soud o takovém návrhu rozhodnout. Nic však nebrání tomu, aby poškozený svůj nárok uplatnil již v přípravném řízení při výslechu na policii (i v této fázi je poškozený o svých právech poučován) nebo písemně ještě před zahájením hlavního líčení. Řádné uplatnění nároku na náhradu škody v přípravném řízení je vhodné i proto, že soud může ve věci rozhodovat trestním příkazem, tedy bez jednání, a poškozený tak již znovu nebude na svůj požadavek na náhradu škody tázán.
(Vzor návrhu poškozeného na přiznání náhrady škody, jakož i další vzory písemností, můžete najít v rubrice Vzory písemností)
Poškozený může rovněž navrhnout, aby jeho nárok na náhradu škody byl zajištěn na majetku obviněného, jestliže existuje důvodná obava, že uspokojení nároku na náhradu škody bude mařeno nebo podstatně ztěžováno. Pokud soud o takovém zajištění rozhodne, jsou příslušné movité věci obviněného zpravidla uloženy do úschovy soudu, v případě nemovitostí je informován katastrální úřad, který zajištění zapíše formou poznámky. Obviněný má po dobu zajištění zakázáno se zajištěnými věcmi nakládat.
Někdy je pro poškozené jejich účast v trestním řízení příliš obtěžující. Zákon jim proto umožňuje, aby se výslovným prohlášení svých procesních práv poškozeného vzdali. To je však nezbavuje případné povinnosti podat v dané trestní věci svědectví u soudu či před policejním orgánem. Vzdáním se práv poškozeného v trestním řízení však nezaniká právo na náhradu škody. To může poškozený uplatňovat i nadále žalobou v občanskoprávním řízení.
Poškozený, jemuž reálně hrozí nebezpečí v případě, že obviněný bude propuštěn z vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody, může rovněž žádat, aby o tomto propuštění byl vyrozuměn. Blíže k tomu viz tento článek.
