Základní zásadou, posuzovanou při určení, zda lze pachatele stíhat podle českého trestního zákona, je zásada teritoriality. Ta nám říká, že podle českého trestního zákona se stíhají všechny trestné činy spáchané na území České republiky, a to bez ohledu na to, zda je spáchal český státní příslušník nebo cizinec. Za české území se přitom považuje nejen zemský povrch včetně vodstva, ale i vzdušný prostor nad územím republiky a podzemní prostory.
Informace uvedená v předchozím odstavci je celkem jasná a logická, ale je třeba zmínit i některé zvláštnosti.
Za české území se totiž automaticky podle mezinárodních úmluv považují i některá místa ležící mimo území našeho státu. Podle mezinárodního práva jsou zcela vyňaty z trestní jurisdikce cizích států státní neobchodní lodi a letadla (jde tedy o prostředky vojenské či policejní). U ostatních letadel a lodí je situace podobná, dříve se říkalo takovým dopravním prostředkům létající či plovoucí české území. U těchto dopravních prostředků platí tzv. zásada vlajky. Českému zákonu podle této zásady podléhají letadla a lodě, které jsou registrovány v České republice, a to bez ohledu na to, kdo je provozuje.
Další zvláštností jsou sídla velvyslanectví cizích států a sídla mezinárodních organizací na území České republiky. Tato sídla jsou označována za exteritoriální místa. Pokud v těchto místech dojde k trestnému činu, posuzuje se tento čin podle českého trestního zákona. Problém je však v tom, že podle Vídeňské úmluvy o mezinárodních stycích nelze v těchto místech provádět procesní úkony bez souhlasu příslušného státu, což podstatně ztěžuje či dokonce znemožňuje objasnění takové trestné činnosti. Navíc i značná část osob, které se v těchto prostorách vyskytují je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení v České republice (viz článek Imunita nejen poslanecká).
Za trestný čin spáchaný na území ČR se považuje i jednání, které sice proběhlo na území republiky, ale následky nastaly v cizině, nebo naopak jednání, spáchané v cizině, jehož následky nastaly na území republiky (např. poslání dopisové bomby).
Ze zásady teritoriality by se možná mohlo zdát, že pokud Čech spáchá trestný čin v cizině, nemůže za to být ve své vlasti postižen. Opak je pravdou. Podle zákona České republiky se totiž posuzuje i trestnost činu, který spáchal český občan v cizině nebo pachatel bez státní příslušnosti, který má v České republice povolen trvalý pobyt. Navíc by se dokonce mohlo stát, že takový pachatel bude za stejné jednání potrestán dvakrát. Nejprve v cizině a poté i v České republice. Pokud k tomu dojde musí mu však být při ukládání trestu v České republice započítán trest, který vykonal v cizině, ovšem pokud je to možné (těžko lze totiž započítat např. trest 100 ran holí, který byl našemu občanu uložen v některé z exotických zemí s ryze praktickým přístupem k ukládání trestů).
Dokonce může nastat i situace, že podle českého zákona bude posuzováno jednání cizince na území cizího státu. To se však týká jen vybraných nejzávažnějších trestných činů, u kterých to stanovují mezinárodní smlouvy. Jde např. o teroristické útoky, padělání peněz či některé válečné zločiny. Obdobně pak může být stíhán i cizinec, který se trestného činu dopustil v cizině, na území ČR a z nějakého důvodu není vydán cizímu státu k trestnímu stíhání, přičemž jeho jednání musí být trestné jak v ČR, tak i ve státě, kde ke spáchání došlo. Konečně pak podle českého zákona může být postihnut i cizinec, který v cizině spáchal trestný čin ve prospěch právnické osoby nebo jiné organizace, která má sídlo nebo i jen pobočku na území ČR. V těchto případech nemůže být pachateli uložen přísnější trest, než jaký stanoví zákon státu, na jehož území byl spáchán.
