Proti naprosté většině rozhodnutí soudu či jiných orgánů činných v trestním řízení lze podat opravný prostředek. Opravné prostředky dělíme na řádné, mezi něž patří odvolání, stížnost a odpor, a mimořádné, kam řadíme obnovu řízení, dovolání a stížnost pro porušení zákona.
(Vzory některých opravných prostředků a dalších písemností najdete v rubrice Vzory písemností)
Odvolání
Odvolání je řádným opravným prostředkem, který může být podán proti každému rozsudku soudu prvního stupně (tedy nikoliv proti rozsudku soudu odvolacího).
Odvolání může podat státní zástupce, obžalovaný (příp. jeho obhájce), poškozený či zúčastněná osoba. Státní zástupce může odvoláním napadnout celý rozsudek (a to jak v neprospěch, tak i ve prospěch obžalovaného), obžalovaný jen ty části rozsudku, které se ho dotýkají. Poškozený může podat odvolání pouze proti výroku o náhradě škody, zúčastněná osoba proti rozhodnutí o zabrání věci. Kromě toho mohou odvolání ve prospěch obžalovaného podat i jeho příbuzní v přímém pokolení, sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh, ovšem pouze tehdy, pokud obviněný výslovně neprohlásí, že si nepřeje, aby si tyto osoby odvolání podávaly. Těmto osobám se rozsudek nedoručuje, o jeho existenci se tedy musejí dovědět jinak, nejčastěji od samotného obviněného. Lhůta k podání odvolání jim běží od okamžiku, kdy byl rozsudek doručen obviněnému.
K podání odvolání stanovuje zákon lhůtu osmi dnů. Tato lhůta počíná běžet okamžikem doručení písemného vyhotovení rozsudku osobě, která má právo odvolání podat. Není nutné, aby odvolání bylo v této lhůtě doručeno soudu, stačí, pokud je odvolání třeba i poslední den lhůty podáno k odeslání na poště (rozhodující je tedy poštovní razítko). Včas podané odvolání má odkladný účinek, to znamená, že rozsudek nenabude právní moci a není možné jej vykonat (tzn. není např. možné nutit obžalovaného, aby zahájil výkon trestu).
Odvolání musí být adresováno soudu, proti jehož rozsudku odvolání směřuje. Tento soud pak celou věc k vyřízení odvolání postoupí nadřízenému soudu.
Každý, kdo má právo podat proti rozsudku odvolání, má rovněž možnost se tohoto práva vzdát, pokud s rozsudkem souhlasí. Může tak učinit již do protokolu před soudem při vyhlášení rozsudku. Pokud se oprávněná osoba práva odvolání vzdá, nemůže již odvolání podat i kdyby svůj názor na rozsudek změnila. Obdobně může být odvolání, které již bylo podáno, vzato zpět.
V odvolání musí být jasně formulováno, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozsudku, zda je odvoláním napadán celý rozsudek nebo jen některý z jeho výroků, či zda je namítán nesprávný způsob řízení, které vedlo k vydání rozsudku.
Pokud bylo odvolání podáno pouze ve prospěch obžalovaného, nemůže odvolací soud změnit rozsudek soudu prvního stupně k tíži obžalovaného, a to ani tehdy, pokud by sám zjistil, že soud prvního stupně obžalovaného neoprávněně zvýhodnil.
Stížnost
Stížnost je řádným opravným prostředkem proti usnesení, které bylo vydáno prvostupňovým orgánem trestního řízení (soudem, státním zástupcem, policejním orgánem). Na rozdíl od odvolání nelze podat stížnost proti každému usnesení, ale jen proti těm usnesením, u nichž to trestní řád připouští. Rovněž ne každá stížnost má odkladný účinek, ten opět musí být přiznán zákonem (Např. proti rozhodnutí o vzetí do vazby si může obviněný podat stížnost, která nemá odkladný účinek. Pokud by ho měla, musel by být obviněný až do rozhodnutí nadřízeného soudu propuštěn na svobodu, což by bylo v příkrém rozporu se samotným účelem vazby).
K podání stížnosti zákon stanoví pouze třídenní lhůtu. Tato lhůta navíc začíná běžet již od okamžiku, kdy bylo usnesení oznámeno osobě, jíž se usnesení týká. To znamená, že když je usnesení vyhlášeno v přítomnosti takové osoby, začíná lhůta ke stížnosti běžet okamžitě přesto, že usnesení není ještě vyhotoveno písemně.
Stížnost proti usnesení mohou podat jen ty osoby, které k tomu zákon výslovně opravňuje. Pokud tento okruh osob není v trestním řádu o konkrétního usnesení vymezen, platí, že stížnost může podat každá osoba, které se usnesení dotýká nebo která dala k vydání usnesení podnět. Usnesení soudu může navíc napadnout i státní zástupce. Oprávněné osoby se stejně jako v případě odvolání mohou stížnosti vzdát nebo již podanou stížnost vzít zpět.
Odpor
Odpor je řádným opravný prostředkem proti trestnímu příkazu. Odpor mohou podat jen obviněný (nebo jeho obhájce) a státní zástupce, nikoliv poškozený. Ve prospěch obviněného mohou odpor podat též osoby oprávněné podat v jeho prospěch odvolání, tedy příbuzní v přímém pokolení, sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Těmto osobám se ale trestní příkaz nedoručuje, o jeho existenci se tedy musejí dovědět jinak, nejčastěji od samotného obviněného. Lhůta k podání odporu jim běží od okamžiku, kdy byl trestní příkaz doručen obviněnému. Odpor na rozdíl od odvolání nemusí být zdůvodněn, na druhou stranu je dobré odůvodnění uvést, aby soud mohl opatřit případné další důkazy, které by mohly mít na nové rozhodnutí vliv.
Podání odporu na rozdíl od odvolání a stížnosti nemá devolutivní účinky, tzn. věc se nepostupuje nadřízenému soudu. Podáním odporu se vydaný trestní příkaz bez dalšího ruší a soud nařídí ve věci hlavní líčení, při němž bude rozhodnuto rozsudkem , nenastanou-li důvody pro vydání jiného rozhodnutí. Rozsudek v hlavním líčení přitom může být pro obžalovaného příznivější, ale i nepříznivější.
Odpor se stejně jako odvolání podává ve lhůtě osmi dnů od doručení písemného trestního příkazu.
Mimořádné opravné prostředky
Obnovu pravomocně skončeného trestního řízení může povolit ten soud, který v původní věci rozhodoval v prvním stupni nebo takový soud, který by rozhodoval o obžalobě, pokud trestní řízení skončilo ještě před podáním obžaloby. Návrh na povolení obnovy může podat státní zástupce, odsouzený a osoby, které mohou podle zákona podat za obžalovaného odvolání. Obnovu řízení lze povolit jen tehdy, pokud vyjdou najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které v době původního rozhodování nebyly k dispozici a které mohou vést k jinému rozhodnutí. Návrh na povolení obnovy může být podán ve prospěch i v neprospěch odsouzeného. Pokud soud obnovu řízení povolí, zruší napadené rozhodnutí a v trestním řízení se pokračuje tam, kde původně skončilo.
Dovolání lze podat jen proti rozhodnutí soudu ve věci samé a jen v případě, že ve věci rozhodoval i soud druhého stupně (tzn., že ve věci již dříve bylo podáno odvolání nebo stížnost). Trestní řád přesně vymezuje proti kterým rozhodnutím a z jakých důvodů lze dovolání podat. Dovolání může podat jen nejvyšší státní zástupce nebo obžalovaný, který ovšem vždy musí být zastoupen obhájcem. Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, a to nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. O dovolání pak rozhoduje Nejvyšší soud České republiky.
Stížnost pro porušení zákona může podat ministr spravedlnosti, a to proti jakémukoliv pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo vydáno na základě vadného postupu řízení. Trestní řád však vymezuje důvody, pro které lze stížnost pro porušení zákona podat. O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje Nejvyšší soud České republiky, odsouzený musí být v řízení zastoupen obhájcem. Pokud nejvyšší soud dospěje k závěru, že zákon byl porušen ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.
(Vzory některých opravných prostředků a dalších písemností najdete v rubrice Vzory písemností)
